Na Otttawu, hlavní město Kanady ležící na rozmezí dvou teritorií: Quebecku a Ontaria, jsme si vyčlenili pouhý jeden den. Snídaně od paní domácí nás mile překvapila, protože jsme se poprvé od příletu do Ameriky nasnídali "nesladce". Posilněni vajíčkem, párkem i vynikajícími opečenými brambory jsme se pěšky vydali do centra města, které leží necelý kilometr od našeho ubytování a nemusíme si tudíž lámat hlavu s místní hromadnou dopravou. Tudíž další příjemná změna dne.
V půl desáté jsme zašli na mši do kostela sv. Patrika a odtud na hlavní třídu, na níž se nachází sídlo parlamentu a další vládní instituce postavené v novogotickém slohu, který se (alespoň dle mého soudu) v hlavním městě vyjímá lépe než bílá washingtonská novorenesance. Naproti parlamentu je informační středisko, kde se dopoledne zdarma vydávají vstupenky na prohlídku parlamentu. Neváhali jsme tedy a dva na půl pátou si vzali. Uzmuli jsme ještě několik map a vydali se dále prozkoumávat centrum Ottawy.
Došli jsme například k nejstaršímu kanálu v Severní Americe, který má více než 200 kilometrů, v Ottawě začíná a ústí do jezera Ontario. Dále k hotelu honosícímu se přízviskem "zámek", který je pojmenovaný po prvním francouzsky hovořícím kanadském premiérovi Laurierovi a do přilehých zahrad, kde jsme poobědvali, bedlivě pozorováni černou kanadskou veverkou.
Po obědě jsme se rozhodli natáhnout krok a dojít až k sídlům guvernéra a premiéra, která jsou trochu stranou od centra. Premiérská vila je střežená a nepřístupná, zatímco guvernérovu obklopuje rozlehlý park, kde trávili sobotní odpoledne turisté i místní. Blízko vchodu guvernérova sídla, které střeží typičtí příslušníci britské královské gardy s chlupatými čepicemi, nás odchytila mladá slečna a nabídla nám bezplatnou prohlídku reprezentativních prostor sídla.
Po prohlídce jsme si prošli ještě část parku a zamířili kolem umělých vodopádů v ústí Rideau River do Ottawa River zpátky k parlamentu, který jsme si mezi půl pátou a půl šestou s průvodcem prošli. V budově, z níž po požáru na počátku 20. století zbyla pouze parlamentní knihovna, sídlí obě komory parlamentu - jak Sněmovna, tak Senát.
Každý večer v červenci a srpnu se odehrává na budově Parlamentu projekce, kterou jsme si nechtěli nechat ujít. Ještě před tím jsme se zašli osvěžit a povečeřet do našeho penzionu. Při večerní cestě zpět do centra jsme se ještě prošli kolem budovy radnice v parku Konfederace a kanadského Národního centra umění, na něž nám během dne nevyzbyl čas.
