V pátek ráno jsme naposledy posnídali v našem washingtonském hotelu, nanosili věci do auta stavili se ještě nakoupit potraviny na následující dny. Když jsme se chtěli vydat na cestu - přejezd na severozápad čítající přes 300 kilometrů - přestala fungovat navigace a trvalo skoro hodinu, než jsme ji přinutili ke spolupráci.
Ani cesta sama nebyla prosta nepříjemných a nekonečných průjezdů městy plnými semaforů, takže jsme do kempu ve Worthingtonském lese u řeky Delaware dorazili po více než osmi hodinách jízdy. Po rozložení stanu jsme podnikli jen kratičkou vycházku po rozsáhlém kempu, povečeřeli a zapnuti do spacáků usnuli.
Sobotu jsme chtěli podniknout výlet do okolí podle mapy, kterou jsme si při včerejším příjezdu vzali na recepci kempu. Ráno nás probudil nejen budík, ale též déšť a bouřka, která se nad námi dlouho točila a nechtěla odejít. Nakonec se počasí trochu umoudřilo, my vylezli ze stanu, nasnídali se a vydali se, o něco později než jsme původně plánovali, do lesa tyčícího se nad naším kempem.
Navzdory všudypřítomným výstražným cedulím jsme žádného medvěda černého nepotkali, zato jsme viděli krásné modré ptáky, králíky apod. a cítili na svém těle bodavý hmyz. Několikrát jsme přebrodili jakýsi potok tam a zpátky (v naivní víře, že značení nás skutečně vede těmi nejlepšími možnými cestami:-)) a viděli i první amrický vodopádek, takže až zhruba za týden dospějeme k Niagaře, budeme již mít za sebou tuto "vodopádovou průpravu". Došli jsme jezeru Snfish Pond a jiným obloukem jsme se navrátili zpět do kempu. Přišli jsme dosti brzy a tak jsme volný čas využili k lenošení proloženému jídlem a filmem.
