Středeční rán jsme započali snídaní v hotelu, která byla připravena na recepci velikostí připomínající psí boudu,u pultu zhruba metr dlouhého. Nabrali jsme si tedy na co jsme měli chuť a nasnídali se v klidu našeho pokoje. Na plánu jsme měli přesun vlakem do centra a projití zbytku míst, která jsme ještě neviděli.
Včera jsme si přes internet rezervovali prohlídku Kapitolu, sídla amerického Senátu a Sněmovny reprezentantů. Vstup je zdarma, ale přesto je nutné vyzvednout si lístky a tak naše první kroky vedly ke Kapitolu, přesněji do jeho turistického centra. Prohlídku jsme měli objednanou až na půl druhou, ale jak se ukázalo, udělali jsme dobře, že jsme vše přišli obhlédnout s předstihem. Do návštěvnického centra (z něhož vede přímý vstup do interiéru Kapitolu) a tudíž ani pro lístky se nesmí s žádnými tekutinami ani jídlem. Před vchodem zkrátka mají tři velké odpadkové koše, v nichž končí svačiny turistů a obsah jejich lahví. Počkala jsme před vchodem, Jeník vyzvedl lístky sám a posléze přemýšleli, jak to zaonačit, abychom nepřišli o oběd i jídlo na další dny, které jsme si nakoupili ráno cestou do centra.
Nápad nechat si zavazadla v některém z mnoha washingtonských muzií (vědecko-technickém, přírodovědném, v muzeu věnované původním obyvatelům Severní Ameriky,...) se jevil jako dobrý. Vstup do nich je zdarma a od Kapitolu jsou nedaleko. Problém byl, že nikde nevedou speciální místnost známou jako šatna. Až ve vědecko-technickém muzeu věnovaném zejména vesmíru a letectví nám poradili, abychom zašli do Národní galerie, kde prý šatnu provozují. A byla to pravda. Odložili jsme si věci a ještě část galerie stihli projít. Mají zde takovou sochařskou a malířskou všehochuť od středověku až do 20. století včetně, ale my prošli jen část renesanční a barokní obrazárny.
Prohlídka Kapitolu pak probíhala v dosti hektickém tempu, protože návštěvnický zájem je zřejmě obrovský. Po úvodním třinácti minutovém filmu opěvujícím americký nacionalismus a demokracii symbolisované Kongresem, nám byla přidělena sluchátka a průvodce, s nímž jsme prošli tři hlavní rerezentativní místnosti Kongresu plné soch a obrazů.
V pozdní odpoledne jsme se prošli od obelisku George Washingtona až k památníku Abrahama Lincolna, kterážto cesta je lemovaná monumenty připomínajícími druhou světovou válku, válku v Korei a ve Vietnamu. Při zpáteční cestě k metru jsme byli rádi, že jsme vše zdárně zvládli a ani déšť, který celý den hrozil a nevěděl zda začít či ne, nám den neznepříjemnil.
