Brzkým vstáváním jsme se chtěli vyhnout davům proudícím stejně jako my na Island of Liberty a Ellis Island, dva významné ostrovy a dominanty New Yorku. Navzdory mírným komplikacím způsobenými dopravními výlukami jsme se dostali kolem deváté hodiny do přístavu, vyzvedli si lístky na trajekt, prošli kontrolou zavazadel podobnou těm letištním a nalodili se na plavidlo směřující k soše Svobody. Na malém ostrůvku Svobody, který je oficiálně označován za národní park, jsme se návalu turistů nevyhnuli, ale obrnili jsme se trpělivostí, pevnými nervy a obkroužili fotíce a vyhýbajíce se fotoaparátům jiných, celý ostrov.
Trajekt nás dále zavezl na Ellis Island, kde jsme ihned po výstupu šli do imigrantského muzea. Ellis Island byl po více než půl století největším americkým střediskem, jímž prošlo množství imigrantů, kteří byli buď ihned vpuštěni na území USA, nebo byli podrobněji prověřováni (z hlediska politického, sociálního i zdravotního) a mohli zde strávit i několik měsíců. V interiérech Ellis Islandu jsme opět - stejně jako včera v Metropolitním muzeu - značně promrzli. Americká vášeň pro klimatizaci, hraničící s druhem určité posedlosti, nám znovu zapříčinila prochladnutí ve sluncem zalitém dni, kdy venku bylo snad kolem třiceti stupňů a v muzeu nemohlo být snad ani dvacet. Ještě že náš odolný organismus zatím všem těmto nástrahám zdárně čelí.
Druhou část odpoledne jsme se prošli po nábřeží řeky Hudson až k High Line, bývalé železniční trati, která dnes slouží jako pěší zóna s parkem a mnoha lavičkami, lehátkami i jedním brouzdalištěm. S kostmi již notně prohřátými jsme se dopravili do Harlemu, navečeřeli se a přemítali nad tím jak nejlépe využít zítřejší poslední den v New Yorku.
