V úterý ráno jsme dobalili poslední věci do zavazadel, nasnídali se (ačkoliv já jsem již na sobě zaznamenala mírné příznaky "letecké nemoci"), doprohlédli pokoj zda jsme v něm nic nezapomněli a vydali se vstříc novému kontinentu. Již cesta na lucemburské letiště byla dobrodružstvím sama o sobě, jelikož počet cestujících byl oproti místům v autobuse předimenzován. Letiště samotné pak bylo natolik malé, až jsme se museli ujišťovat, že jsme tady správně. V půl dvanácté jsme se vystoupali do pěti tisíc metrů a za hodinu a půl přistáli na londýnském Heathrow. Nutno poznamenat, že oproti klidnému LUcemburku se jednalo o proměnu dosti značnou. Během dvou hodin nás čekal několikaminutový přejezd autobusem i vlakem mezi jednotlivými terminály, důkladné Jeníkovo prolustrování (co kdyby náhodou nebyl v jeho lahvičkách inzulin ale výbušnina?), dlouhé fronty a ve finále jsme byli rádi, že nám ještě před odletem zbyla chvilka času na vydechnutí před další cestou.
Po nalodění jsme byli vyvedeni z konceptu komfortem, který naše letadélko skýtalo. Zhruba první dvě hodiny po startu jsme obědvali - což přeloženo do jazyka suchozemců znamená, že jsme každé dvě minuty byli tázáni zda a co si dáme k pití, a celkem spořádali asi pět chodů na porcelánových talířích. Zbytek téměř osmihodinového letu jsme si mohli zkátit filmy, hudbou, čtením a tak nám tento let uběhl snad rychleji než-li ten první.
V půl šesté jsme dosedli na letiště J. F. Kennedyho a větší část večera procestovali New Yorkem do Harlemu, kde budeme na několik dalších dnů ubytováni.
Středeční ráno mě probudilo šoupáním nohou na chodbě, zvoněním budíků z vedlejších pokojů (s papírovými stěnami) a horkem, v němž jsem už neusnula. Jeník byl na tom zřejmě podobně, takže jsme zbalili nejnutnější vybavení na celodenní pochůzku městem a šli do nedalekého bitstra na snídani. Na recepci hotelu jsme totiž společně s kartou od pokoje obdrželi též vouchery na dvě snídaně, které jsme využili. Po snídani jsme se metrem přiblížili k centru a prošli se po Broadwayi i Central Parku, viděli (ať zvenčí či též zevnitř) budovu Národní pošty, hlavního nádraží, městské knihovny, několik náměstí a parků. Minuli jsme několik až nepatřičně vyhlížejících kostelů, které jsou pro veřejnost vesměs zavřené a jsou utopené v záplavě mrakodrapů. Právě těchto výškových budov jsme si dnes užili nejvíce. Viděli jsme Empire State Building (doufáme, že se v následujících dnech dostaneme i dovnitř), Chryslare Building (jejíž zevnějšek Jeník ohodnotil jednoznačně pozitivněji než Empire), dvě zrcadlové věže tvořící Time Warner Centre a podle odhadů jsme z dálky zahlédli i mrakodrap stojící na místě bývalých "Dvojčat".
S ošoupanýma nohama jse opětovně zakotvili v našem dočasném harlemském domově, nevelkou večeři doplnili čtvrt litrem zmrzliny a teď ještě naplánujeme co budeme podnikat zítra, abychom upadli takřka do bezvědomí, z něhož nás ráno probudí až všudypřítomné tropické vedro.
