Středa se nesla ve znameí odjezdu od jezera Ontario do jiného parku - Hiawatha National Forest -, k jinému jezeru, tenrokrát Hořejšímu. Při obědě jsme stihli mimo jiné nahrát fotografie a článek na naše stránky.
Večer jsme zjistili, že kemp, který jsme si vybrali, je oblíbený a dosti zaplněný. Pro nás to znamenalo jediné - každé ráno (chtěli jsme zde pobýt až do soboty) jsme byli nucen sklidit stan, jet na výlet a večer se teprve poptat, na kterém místě si můžeme náš látkový příbytek postavit tentokrát.
Odměnou za toto částečné nepohodlí nám byla krásná turistická trasa kolem Hořejšího jezera, která byla natolik dlouhá, že jsme ji ani za dva dny neprošli celou. Pravda, nožky již neťapkaly právě nejsvěžeji.. měsíc čilé aktivity v USA se již na nich podepsal a ráno se z vyhřátého spacáku nevylézalo lehce, ale výsledná námaha stála opravdu za to.
Cesta vedla po členitých útesech a nekonečné jezero připomínalo moře. V pátek, kdy se počasí zkazilo a polovinu dne propršelo a vál studený vítr to vypadalo jako u moře Baltického, takže jsme skutečně neměli pocit, že o něco přicházíme, když v Hořejším jezeře nesmočíme ani malíček.
Oblast, kterou jsme chodili, je protkaná potůčky, z nichž snad každý vytváří tu větší, tu menší, ale pokaždé rozhodně impozantní vodopád. Neprošli jsme všechny, ale nějakých deset jsme viděli za dva dny určitě (Munisng Falls, Mosquito Falls, Memorial Falls, Tannery Falls, Alger Falls, Wagner Falls, Spray Falls, Chapel Falls, Miners Falls, ....).
Kvůli již zmíněnému pátečnímu nepříznivému počasí jsme se bohužel nedostali na plavbu lodí, která by nám jezero a břeh představilo z jiného po(d)hledu. Ani sobotní předpověď nebyla lepší a tak nemělo cenu odložit plavbu na tento den. Raději jsme rozbili stan na podmáčené půdě a našli trasu, která nás přesune v prostoru i čase, přesněji řečeno v časovém pásmu, až do Chicaga, třetího nejlidnatějšího města USA.
